Začalo to krásně
Mé dětství bylo bezchybné, spousta kamarádů, milující rodiče, bratr a v podstatě bezstarostný život, tedy až do chvíle, kdy jsem otevřela oči a jen stěží hltala to všechno, co se na mě sesypalo.
Moje máma vždycky říkala, že táta je unavený, když přišel večer domů. Možná na tom něco pravdy bylo, ale alkohol byl zřejmě silnější. O svém dokonalém životě jsem ztratila iluze ve chvíli, kdy otec přišel domů a zmlátil mámu a já byla bohužel zrovna u toho.
Pro dítě není nic horšího, než když vidí hádky svých rodičů a veškeré iluze jsou pryč a právě tehdy to všechno začalo.
Jelikož byl můj táta známý alkoholik a měl spoustu, jak on říkal, kamarádů, kteří se doma chlubili tím, kolik toho s kým vypili, stalo se, že se to dostalo i ke klukovi z mojí třídy, který měl tenkrát tátu ve vězení. Jelikož od sebe a svých problémů chtěl odvrátit pozornost, otočil ji na mě. K mému bohužel se zapojila i velká většina třídy. Tenkrát mi bylo 12 let a začala moje šikana na základní škole. Bez sebevědomí a s ponížením se mi hroutil svět.
Bezmoc a zoufalství.
Spolužáci se mi posmívali, že nemám značkové oblečení, že mám ke svačině jen chleba s máslem nebo se sýrem a žádnou šunku, že jsme sociálové bez auta a majetku. Bylo mi příšerně a stěžovala jsem si doma mámě. Jediné co mi řekla bylo: „hoď to za hlavu a nevšímej se jich“.
No jo, jí se to řeklo, ale ona v té třídě neseděla a neposlouchala, jak je ubohá, chudá, špinavá, hrozná a má tátu alkoholika. Nevěděla čím si procházím, ale pravdou je, že i ona měla dost problémů a tak nevím, která z nás to tenkrát měla těžší. To vše trvalo celé tři roky, než jsem opustila základku a šla na učňák. Pak teprve jsem zjistila, že jsem silnější a průbojnější.
Dodnes nesnesu jakékoliv bezpráví na druhých, obzvlášť na ženách a dětech.
Když se podobná situace stala i mému synovi před pár lety, zprvu jsem se zachovala stejně, jako tenkrát ona. Když jsem zjistila, jakého rozměru je ta jeho šikana a osobně jsem dokonce byla i svědkem synova napadení spolužáky, okamžitě jsem začala jednat. Sice pod návalem emocí, ale s připomínkou mého dětství, kdy to neřešil nikdo. Nasadila jsem veškeré zbraně, abych to řešila líp, než tenkrát moje máma.
Závěrem?
Pokud se někomu děje nějaké bezpráví, šikana fyzická nebo jen psychická, která je mnohdy horší, než kdyby člověk dostal facku, kontaktujte kohokoliv, mluvte o tom s kýmkoliv, neduste to v sobě, protože pak vás to ovlivní natolik, že nezvládnete přijmout společnost.
Ať dítě nebo dospělý, kohokoliv kdokoliv omezuje, obraťte se na policii, člověka v tísni, na jakoukoliv nadaci, na jakéhokoliv psychologa nebo psychiatra. Není třeba se stydět, říct si o pomoc.
Každý by si měl vážit sám sebe, protože člověk má svoji cenu a svoji hodnotu a nikdo nedal druhým právo komukoliv to upírat a ubližovat.
A jak bych se zachovala dnes?
Určitě neřešit, co si myslí ostatní, koukat na sebe a ostatní vypustit. Vím že to jde těžko, ale dnes jsem díky tomuhle silnější a věřím, že to ovlivní každého člověka. A i když někdo řekne: "Je to za mnou", tak není. Člověk si to nese s sebou celý život. Začněte koukat na sebe a buďte trošku sobečtí ve svém životě, ostatním neublížíte a sobě pomůžete.
Doplnění k příběhu
Poselství pro ty, kteří procházejí něčím podobným
Tento příběh není jen vzpomínkou, je důkazem, že zažité trauma vás nemusí definovat navždy. Pokud se právě teď nacházíte v situaci, kdy máte pocit, že se na vás svět sype – ať už kvůli alkoholu v rodině nebo šikaně v okolí – pamatujte si toto:
Není to vaše vina: Dítě nemůže za závislost rodiče a oběť nemůže za krutost šikanujících.
„Nevšímat si toho“ nestačí: Šikana i domácí násilí vyžadují zásah zvenčí. Říct si o pomoc není slabost, ale největší projev odvahy.
Zastavte koloběh: Máte moc udělat věci jinak, než je dělali vaši rodiče. Vaše minulost je lekcí, nikoliv doživotním trestem.
Kde hledat pomoc a podporu
Pokud cítíte, že je toho na vás moc, existují lidé, kteří vás vyslechnou a pomohou vám najít cestu ven. Nejste v tom sami.
Pomoc při šikaně a psychické tísni:
Linka bezpečí (pro děti a studenty do 26 let): Volejte zdarma 116 111. Funguje nonstop a anonymně. Mají i online chat a e-mailovou poradnu na www.linkabezpeci.cz.
Nenech to být (NNTB): Platforma pro anonymní nahlášení šikany ve školách i na pracovišti. www.nntb.cz.
Linka pro rodinu a školu: Pomoc pro rodiče, kteří řeší šikanu svého dítěte nebo problémy v rodině. Volejte 116 000.
Pomoc pro rodiny zasažené alkoholem:
Anonymní alkoholici (AA): Společenství lidí, kteří si vzájemně pomáhají se střízlivostí. Kontakty a seznam setkání najdete na www.anonymnialkoholici.cz.
Al-Anon: Svépomocné skupiny přímo pro příbuzné a přátele alkoholiků (včetně dospělých dětí alkoholiků). Pomáhají pochopit, že za pití druhého nenesete odpovědnost. www.alanon.cz.
Modrý kříž v ČR: Nabízí odborné poradenství pro závislé i jejich blízké. www.modrykriz.org.
Důležité upozornění:
Tento text je mým osobním příběhem a sdílením životní zkušenosti. Nejsem psycholog ani odborný poradce. Cílem článku je ukázat, že v těžkých situacích nejste sami a že existují cesty, jak je řešit. Každá situace je však individuální a konečné rozhodnutí o dalším postupu je na každém z vás. Uvedené kontakty na odborné organizace slouží jako doporučení, kde můžete hledat profesionální vedení, pokud se tak sami rozhodnete.
Začalo to krásně