Nalezené štěstí


Detailní záběr na malé mourovaté kotě s rozcuchanou srstí, které bezpečně odpočívá v dlaních usmívající se ženy v kostkované košili.
Občas se stane, že se vám v životě stane zázrak, který vám změní život. Mě se to stalo zhruba v polovině Června 2025, kdy jsem našla v práci na betonové zemi něco tmavého. Jelikož vozíme ve skladu balíky z kobercových vláken, nepřikládala jsem tomu váhu a hledala v bednách ten srdceryvný pláč, který se odněkud ozýval. Jelikož jsem se dívala z okna zdvižky, se kterou jezdím, neviděla jsem nic. Sotva jsem však vystoupila, pláč zesílil a já koutkem oka viděla, jak se na zemi chuchvalec pohnul. S rozpaky jsem ho zvedla a v tu chvíli na mě koukala dvě malá modrá očka a plačící hlásek volal o pomoc.

Netušíte, jak se mi v tu chvíli rozbušilo srdce a vzápětí se mi v hlavě zjevila otázka: „co teď s tím malým drobečkem?“ Samozřejmě že jsem si to nenechala pro sebe a nesla jsem ho ukázat holkám do kanceláře. První reakce jedné kolegyně byla: „dej ho zpátky, máma ho bude hledat.“ V tu chvíli jsem myslela na kočku jako na mámu a zkusila jsem to. Malinký chumáček chlupů jsem odnesla do připraveného kobercového dílu, jelikož tam nic teplejšího nebylo.

Dvě hodiny práce mi nezabránily v tom, abych na malý uzlíček nemyslela. Nedalo mi to a šla se podívat tam, kde jsem koťátko zabalila. Plakalo snad ještě víc a já věděla, že tady je jediné správné rozhodnutí, postarám se. Nesla jsem kotě do jiné kanceláře a můj mistr hned udělal provizorní pelíšek z bedny, kam dal skartované papíry z tiskárny a zabalili jsme kotě do hadříku.

Vyvstala otázka, co s ním? Moje odpověď zněla: „pokud vydrží do 18:00 jde se mnou domů. Pracuji totiž na dvanáctihodinové směny a v tu dobu bylo cca 10 hodin dopoledne.

No jo, ale teď jak vyřešíme mlíčko, vodu, neměli jsme vůbec nic. Naštěstí ještě existují lidé, kteří mají srdce a tak mě můj nadřízený pustil do nejbližšího města pro injekční stříkačku a kotěcí mléko.

Takže otázka tepla a jídla byla vyřešená, na chvíli. Ale práce je práce a nikdo by ji za mě neudělal, takže jsem běhala ze zdvižky do kanceláře a zpátky na plac. Holky z druhého kanclíku se mi o malinké kotě postaraly. No ale další problém, holky měly jen ranní směnu a odcházeli domů ve 14:30 a střídala je kolegyňka, která měla alergii na kočky. No a teď co. Nejjednodušší řešení mě napadlo hned, musí jezdit se mnou. Jenže kam ho dám? Na jediné teplé místo na mém těle a tak tedy kotě putovalo do podprsenky 🤭


Shora zachycený záběr na spící mourovaté kotě, které spokojeně odpočívá na předloktí člověka v bílé mikině vedle notebooku.
Den se úspěšně zvládl a jela jsem i s kotětem domů.

Hned druhý den ráno jsem jela na veterinu a bylo mi sděleno, je že kotě hodně malinké, staré sotva tři týdny, protože čerstvě vidí a že bude záležet na mě, zda přežije nebo ne a to po dobu 14 dnů.

Další informace byla, že to je nejspíš chlapeček. Ještě v práci, den nalezení, jsme vymýšleli jména a napadala nás různá. Nakonec vyhrál Jamie, když to bude kluk a nebo Mija, když to bude holka. Tudíž z Plzně už jel se mnou domů chlapeček. Teď už jeho život závisel pouze na mě a mojí péči.

Na rovinu říkám, se třemi dospělými kluky a třemi dospělými kočkami to byl nápor. Vše od znova, krmení, zahřívání, starání se. Musela jsem sehnat sadu, která obsahovala lahvičku s dudlíky a samozřejmě další kvalitní mléko. Vstávání v noci každé dvě hodiny a pravidelné krmení mě celkem slušně vrátilo do vzpomínek, kdy jsem se starala o své kluky a do doby mateřské. Nezapírám, bylo to hodně náročné, vypiplat malé kotě, aby přežilo a do toho normálně fungovat doma a chodit do práce. Po 14 dnech jsme věděli, že kotě bude žít a dostane stejnou lásku, jako ostatní čtyřnožci u nás v rodině.


Pohled na sedící mourovaté kotě s huňatým ocasem, které ostražitě sleduje okolí u světlých dveří v interiéru.
Život šel dál, kotě rostlo jako z vody a jelikož je to zřejmě Mainská mývalí kočka křížená s obyčejnou domácí, bude i tak většího vzrůstu. No ale najednou se z chlapečka vyklubala holčička. Jak se to stalo? Jelikož je to kotě dlouhosrsté, tak jsem tomu jednou chtěla utřít zadeček a najednou jsem vyvalila oči, protože jsem nikde nenašla to, co by měl kočičí chlapeček mít. 🤭

No ale teď co se jménem? Jelikož na Jamie už tedy slyšela, nešlo to změnit. Ptala jsem se na radu v kočičí skupince na Facebooku a Jamie je jméno unisex, takže už jí zůstalo. Stejně by asi na nic jiného neslyšela.

Takže roste jako z vody, zlobí jako čert, ale i tak jí milujeme, stejně jako naše ostatní domácí mazlíky 💕

Ponaučení: Co dělat, když najdete opuštěné kotě?

Nález Jamie mě naučil, že vteřinové rozhodnutí může zachránit život. Pokud se ocitnete v podobné situaci, pamatujte na pár důležitých zásad:

  • Pozorujte z dálky: Než kotě seberete, ujistěte se, že máma kočka není jen na lovu. Pokud je ale kotě na betoně, pláče a je podchlazené, pravděpodobně potřebuje okamžitou pomoc.

  • Teplo je základ: Malá koťata si neumí udržet tělesnou teplotu. Zahřívání (třeba i v té podprsence nebo pomocí termoforu) je stejně důležité jako jídlo.

  • Pozor na kravské mléko: Koťatům nikdy nedávejte klasické mléko z obchodu, způsobuje jim těžké zažívací potíže. Vždy hledejte speciální sušené mléko pro koťata (k dostání na veterině nebo v zoo potřebách).

  • Trpělivost se vyplatí: Vypiplat kotě od tří týdnů je náročné jako péče o novorozeně, ale ta láska, kterou vám zvíře vrátí, je nepopsatelná.

Chcete pomoci nebo hledáte parťáka?

Pokud nemáte to štěstí (nebo smůlu na okolnosti), že najdete kotě přímo na cestě, v útulcích čekají stovky "Jamie", které touží po domově. Tady jsou organizace, které dělají skvělou práci:

Prověřené organizace a útulky:

  • Kočky SOS Hodonín: Jedna z nejznámějších organizací u nás, skvělé rady o péči. Web: www.kocky-sos.cz.

  • Sdružení na ochranu zvířat v Plzni: Protože Jamie pochází z Plzně, tady je kontakt na místní útulek a pomoc. Web: www.utulekplzen.cz.

  • Handipet Rescue: Pomáhají zvířatům v nouzi, nemocným a handicapovaným. Web: www.handipet.org.

  • Svoboda zvířat: Organizace bojující za práva zvířat a osvětu. Web: www.svobodazvirat.cz



Důležité upozornění: Tento příběh popisuje osobní zkušenost autorky s nálezem a péčí o osiřelé kotě. Autorka není veterinář ani odborník na chov zvířat. Péče o takto malé kotě je vysoce riziková a vyžaduje konzultaci s odborníkem. Pokud najdete opuštěné zvíře, vždy jako první krok doporučujeme návštěvu veterinární kliniky, kde zhodnotí zdravotní stav zvířete a poradí s vhodnou výživou. Autorka nenese odpovědnost za úspěšnost odchovu zvířat čtenáři na základě tohoto textu.







Nové příběhy

Nové příběhy