Darování plazmy
Vždy něco něčemu předchází – a ani tehdy tomu nebylo jinak.
Dvě koťata rostla jako z vody a Tonda si je pojmenoval Škopík a Pivoňka. Netuším, kde ta jména vzal, nebo proč ho to napadlo, ale fakt je ten, že to byla naprosto originální jména. V dospělosti Pivoňka sama vrhla koťata přímo v jedné z beden a tak se jich ujala jedna příjemná paní z útulku, ale Škopík zůstal s námi ve skladu. Jak čas plynul, firma se rozhodla sklad přestěhovat k dálnici, což bylo přístupnější místo pro kamiony. A jelikož nebyl nikdo, kdo by si Škopíka vzal domů, kde by měl bezpečí a zázemí, jel jednoho dne se mnou. Tohle rozhodnutí se ukázalo jako zásadním, v mém dosavadním životě. Sice už jsme jednoho kocoura měli doma, ale Škopík si rychle zvykl na život v bytovce a hlavně ve vyhřáté posteli, kde se ke mně každou noc tulil. Pravda, chození na písek mu ze začátku dělalo potíže, ale kdo si někdy vzal domů dospělou kočku, obzvlášť kocoura, tak to pochopí.
Zlom, který mne ovlivnil
V září 2024 se mi zhroutil život, protože jsem ho musela nechat uspat. Selhávala mu játra a žlučník a ani na veterině mi nedokázali říct proč. Vést ho tam, být s ním do poslední chvíle a do poslední injekce to bylo to nejmenší, co jsem pro něj mohla udělat. Pro mě to byla do té doby nejbolestnější ztráta v životě.
Ruku na srdce, vím, že mnozí namítnete: „Byl to jen kocour.“ Ale vyvedu vás z omylu. Zvířata jsou jako děti, nevinná a důvěřivá. Jsou to naši společníci, kamarádi a členové domácnosti. Cítí bolest i lásku, radost i utrpení. Myslí, zlobí se, pláčou, hrají si, uklidní a utěšují. Vrací nám přesně to, co jim dáváme, péči, emoce a hlavně své srdce.
Rozhodnutí
Dny po jeho odchodu do kočičího nebe, byly tiché, prázdné a plné bolesti, kterou jsem neuměla pojmenovat. Nebyl večer, kdy bych ho neviděla před sebou. V té době jsem nevěděla, jak se s tím poprat a jak tu bolest zpracovat.
A právě tehdy se v mé hlavě objevila myšlenka, která mi tenkrát, jako jediná dávala smysl, darovat plazmu.
Nebylo to hrdinství ani plán. Byla to snaha dát bolesti nějaký význam. Proměnit ztrátu v něco, co může pomoct druhým. Rozhodnutí bylo na světě a já jela do darovacího centra.
Kdo chodíte darovat krev, víte co to obnáší. Já byla nováček a navíc někdo, kdo od mala bojoval se strachem z jehel. Ale víte co? Škopík byl se mnou.
Prvotní vyšetření krve, vyplnění dotazníku o zdravotním stavu, čekání na doktora a obavy z bolesti. Nikdy sem nebyla hrdina. Přiznám se, že jsem měla chvilku na útěk, ale nejsem ani zbabělec. Při zavádění jehly do žíly a že to nebyla klasická jehla, ale spíš „roura“, mi doslova tuhla krev. Po prvotním píchnutí ale přišla úleva. Sice v doprovodu silnějšího tlaku, ale dalo se to zvládnout bez boleti. Tak začal můj první odběr.
Pro ty, kdo to neznají: sedíte nebo ležíte v křesle, podle toho, co je vám pohodlnější. Vedle vás jemně hučí přístroj, který v určitých intervalech odebírá krev jednou hadičkou. V těchto chvílích musíte mačkat balónek kvůli lepšímu průtoku. V přístroji se následně odstředí plazma do zvláštní nádoby a čistá krev, ochuzená o některé látky, putuje druhou hadičkou zpátky do vašich žil. V takové chvíli balónek nemačkat, protože by jste bránili návratu krve. Existují tři délky odběru a je na vás, jak dlouho tam chcete sedět. Já začala na nejdelším, zhruba hodinovém odběru. Postupem času jsem délku zkracovala na tři čtvrtě hodiny a nakonec na půl hodiny, což je nejrychlejší varianta. Vyhovuje mi to víc, necítím se pak malátná, ale každý to samozřejmě vnímá jinak.
Netušila sem, že se i na odběr plazmy stojí fronty. Finanční odměna je, nezapírám, ale víc než 900 kč mi dělá radost, že můžu někomu nezištně pomoct. A věřte mi, není rozdíl v tom, jestli si peníze necháte vyplatit hned, nebo si je později odečtete z daní.
Chodím darovat rok a vím že dokud budu moct, budu pokračovat. Dává mi to smysl. Je to moje další, pomyslná meta na cestě životem.
Nemůžu pomáhat penězi ani materiálně. Ale krev a plazma jsou nedílnou součástí nás všech a darování je jediná cesta, jak je předat dál těm, kteří je potřebují.
Doplnění k příběhu: Škopíkův odkaz – Proč darovat plazmu?
Ztráta, která dává smysl
Odchod zvířecího přítele bolí stejně jako ztráta blízkého člověka. Místo toho, abych se v té bolesti utopila, rozhodla jsem se ji věnovat někomu, kdo bojuje o život. Darování krevní plazmy je pro mě způsob, jak uctít památku kocoura, který mi dal tolik lásky.
Strach z jehel se dá překonat: Pokud máte strach jako já, věřte, že ten pocit, že vaše krev někomu zachrání život, je mnohem silnější než jedno píchnutí.
Plazma je tekuté zlato: Z krevní plazmy se vyrábějí léky pro lidi s poruchami srážlivosti krve, sníženou imunitou nebo pro oběti těžkých popálenin. Uměle ji vyrobit nelze – jsme závislí jeden na druhém.
Zdraví pod kontrolou: Při každém odběru procházíte mini-prohlídkou. Víte, jaký máte tlak, tep a krevní obraz. Darování je tedy prospěšné i pro dárce.
Chcete se také stát dárcem? Tady jsou možnosti:
Pokud vás můj příběh inspiroval k darování, existuje mnoho moderních center v celé ČR, kde vás rádi přivítají. Proces je bezpečný, sterilní a v příjemném prostředí.
Kde darovat krevní plazmu a krev:
Plasma Place: Moderní centra s přátelskou atmosférou a skvělou péčí o dárce. Registrovat se můžete přímo zde:
www.plasmaplace.cz Europlasma: Další síť odběrových center s pobočkami v Praze i dalších městech. Web:
www.europlasma.cz Cara Plasma: Profesionální centra po celé České republice. Web:
www.caraplasma.cz Daruj krev (Červený kříž): Pokud preferujete darování plné krve v nemocničních zařízeních, informace najdete zde:
www.cervenykriz.eu
Důležité upozornění: Tento text sdílí osobní zkušenost autorky s darováním krevní plazmy a jejím prožíváním ztráty domácího mazlíčka. Autorka není lékař ani zdravotnický pracovník. Darování plazmy má svá pravidla (věk, váha, zdravotní stav), která posuzuje lékař v darovacím centru při vstupní prohlídce. Každý dárce reaguje na odběr jinak. Informace o finanční náhradě a odpočtu z daní se mohou měnit podle aktuální legislativy. Před prvním odběrem si vždy prostudujte podmínky konkrétního centra. Autorka nenese odpovědnost za zdravotní stav čtenářů po darování.