Někdo ji vítá, jiný odmítá, každé dítě ji snáší jinak. Ale i tato zkušenost do našich životů patří. Každopádně vždy to ovlivní hlavně to vaše dítě. Každý z rodičů upřednostňuje jinou výchovu, jiné metody jednání s naším potomkem a samozřejmě jiné prostředí a rodinné zázemí.
U nás to začalo, když synovi bylo něco málo přes 11 let. Po víkendových pobytech se svým otce se vracel rozhozený a popravdě „na zabití“. Já měla s novým manželem rodinu, další dvě děti, pohodový život a tahle střídačka nás vždy totálně rozhodila všechny. Jeho výkyvy byly časem nezvladatelné, ale s bývalým nebyla rozumná řeč a vždy to otočil proti mě. Sice mě to štvalo, ale neměla jsem páky na to, zavřít mu pusu.
Jednoho dne jsem si ze schránky na dveřích našeho domu vyzvedla dopis s pozváním k soudu. Byla jsem překvapená, protože jsem nevěděla co se děje. Měla jsem za to, že je vše v nejlepším pořádku. Spletla jsem se. V dopise stálo, že se mám dostavit na daný termín ke stání, kde se měla projednávat střídavá péče. Bývalý se sice několikrát zmínil, že ji chce, ale netušila jsem, že do toho opravdu půjde. V den soudu jsem se dostavila na místo a čekala jsem na zahájení řízení. To začalo, ale na druhého účastníka se čekalo marně. Až pak jsem se dozvěděla od samosoudkyně, že se bývalý omluvil. Vše se odročilo a měl přijít další dopis s novým termínem. Byla jsem jako na trní, protože jsem nevěděla co se děje. Ihned jsem mu zavolala a dožadovala se vysvětlení. Má prý na syna stejné právo jako já a tak ho chce do střídavé péče a se mnou že se bude bavit pouze u soudu. Ok.
Přišel nový termín, na který jsme se dostavili tentokrát oba dva. Naše konverzace před samotným soudem nebyla nijaká. Nepromluvili jsme ani slovo, jen jsme se pozdravili. Samosoudkyně začala číst jeho návrh a pak jsme si k tomu měli každý říct své. Bývalý to podal, tak samozřejmě začal a nestačila jsem divit. Všechno, v čem jsem mu kdy ustoupila nastínil tak, že to vlastně nebyla pravda. Když byl malý nemocný na jeho víkend, dostal ho hned potom dva víkendy po sobě, nebo když už byl zdravý. Ale u soudu řekl, že to tak nebylo a že lžu. Bylo to jako bych dostala nůž do zad. Ale v podstatě co jsem mohla čekat, když jsem věděla jaký ex je.
Jelikož padly nějaké rozpory, co se týkalo psychologů a vyšetření syna, protože se léčil s ADHD a poruchami pozornosti, doporučili nám psychologa soudního. Zvláštní vyšetření, kde ze mě udělali hysterku a z mého ex vzorného tátu. Snažila jsem se bránit jeho nepravdivým nařčením, ale bylo to zbytečné. V podstatě jsem byla podle soudního psychologa narušená a nezvládala jsem své chování. Zuřila jsem, protože jsem se jen chtěla bránit proti křivému obvinění. Připadala jsem si bezradná. Celé vyšetření jsme si samozřejmě museli zaplatit a ještě se to otočilo proti mě. Celé se to vleklo několik měsíců a výsledek byl vynesen při posledním soudu. Byl předvolaný i syn, protože mu táhlo už na 12. rok a tak vypovídal i on. Bylo to celkem zajímavé, protože den předtím, než šel k němu, stál a plakal u dveří, ať ho tátovi nedávám a ať za něj bojuji. Slíbila jsem mu to, ale zbytečně. Bývalému stačilo pár hodin na to, aby syna zmanipuloval natolik, že u soudu řekl, že se střídavou péčí souhlasí a že ji chce. Bylo to jako když dostanete pěstí mezi oči. Velmi rychle jsem se probrala a bylo mi do breku. Hrdinně jsem na sobě nedala nic znát.
Pak přišla na řadu řeč o výživném. A nestačila jsem se divit. Celý rok se domáhal střídavé péče a já měla za to, že syna opravdu miluje. Spletla jsem se, šlo mu jen o to, aby na něj nemusel platit a mohl si ho odepisovat z daní půl roku. Jaké to bylo překvapení. Soudkyně mu řekla, že stejně bude platit, jelikož měl jednou takový plat než jsem měla tenkrát já. Lapal po dechu a teď se nestačil divit on. Zvedla jsem ruku jako ve škole a promluvila jsem. Můj návrh zněl, aby tedy neplatil alimenty, ale abych si ho mohla celý rok odepisovat z daní já. Soudkyně se ptala zda s tím on souhlasí a kupodivu souhlasil. Ve finále jsem se dozvěděla, že mu opravdu šlo hlavně o peníze. Bylo mi z něj zle. Už se ale nedalo nic dělat.
Po půl roce přišel syn s dotazem, zda by se to mohlo zrušit, protože táta se k němu chová hůř než předtím. A víte co? Řekla jsem mu, ať si to pěkně užije, když mi podrazil nohy. Vím že se to nedělá, bylo ode mě vůči mému synovi sprosté a bezohledné, ale já byla hodně dlouho plná hněvu a zoufalství. Styděla jsem se za sebe a zároveň jsem litovala, že tohle vůbec cítím. V podstatě jsem první rok po schválení, svého syna tak trochu nenáviděla. Nesmysl že? Pak jsem to taky zjistila a poté jsem si nadávala, že mě vůbec něco takového napadlo. Vždyť on sám tím trpěl a litoval, že si to tenkrát u soudu odsouhlasil.
Dnes se tomu se synem smějeme a jelikož je už dospělý, chápe co všechno tenkrát bylo a i dnes uznal svoji chybu. Já se mu opět omluvila za své tehdejší chování a dnes jsou z nás dobří kamarádi i úžasná rodina.
Ponaučení a vzkaz pro rodiče v podobné situaci
Rozvodem vztah partnerů končí, ale ten rodičovský trvá navždy. Pokud vás čeká soud o péči, pamatujte na pár věcí, které jsem se naučila tou těžkou cestou:
Manipulace dětí je realita: Děti jsou v období sporů jako houby – nasávají emoce a často se přikloní k tomu rodiči, kterého se víc bojí nebo který jim v danou chvíli víc „nadbíhá“. Neberte si jejich slova u soudu osobně, i když to bolí.
Hněv je špatný rádce: Cítit vztek na vlastní dítě, které vám „podrazilo nohy“, je lidské, ale nenechte ho vyhrát. Dítě v tom věku nedokáže dohlédnout následky svého rozhodnutí tak jako dospělý.
Pravda časem vyjde najevo: Jak vidíte na mém příběhu, děti nakonec dospějí a pochopí, kdo hrál fér a komu šlo o peníze nebo o ego. Trpělivost a láska jsou vaše nejsilnější zbraně.
Příprava na soud: Pokud čelíte lžím, snažte se mít vše podložené (e-maily, zprávy). Soudní psychologové jsou jen lidé a mohou se mýlit – nenechte se vyprovokovat k agresi, i když máte pocit, že se nespravedlností zblázníte.
Kde hledat pomoc při sporech o děti a manipulaci
Spory o děti jsou psychicky vyčerpávající. Nebojte se využít odborníky, kteří vám pomohou se v situaci zorientovat a najít nejlepší řešení pro vaše dítě.
Odborná pomoc a poradenství:
OSPOD (Orgán sociálně-právní ochrany dětí): Každá obec s rozšířenou působností má své pracovníky, kteří mají hájit zájmy dítěte. Můžete s nimi konzultovat své obavy ještě před soudem.
Unie otců / Aperio (Společnost pro zdravé rodičovství): Organizace, které pomáhají rodičům zvládnout náročné situace po rozvodu a nabízejí právní i psychologické poradenství. www.aperio.cz.
STOP odcizení: Projekt zaměřený na problematiku manipulace dětí jedním z rodičů (syndrom zavrženého rodiče). www.stopodcizeni.cz.
Psychologická podpora:
Linka pro rodinu a školu: Pokud nevíte, jak mluvit se synem nebo dcerou o soudu a péči. Volejte 116 000.
Centrum Locika: Pomáhá rodinám, kde jsou děti vystaveny vysokému konfliktu mezi rodiči. www.centrumlocika.cz.
Důležité upozornění:
Tento text je osobní výpovědí autorky a popisem její vlastní zkušenosti se soudním systémem a střídavou péčí. Autorka není právník, soudní znalec ani dětský psycholog. Právní předpisy a postupy soudů se mohou lišit případ od případu. Informace v článku slouží pouze jako podpora a osvěta. V případě právních sporů o děti vždy doporučujeme vyhledat kvalifikovanou právní pomoc (advokáta specializovaného na rodinné právo) a odbornou psychologickou pomoc. Autorka nenese odpovědnost za rozhodnutí učiněná na základě tohoto textu.
