Když domov bolí: Příběh o dvou tvářích domácího násilí
Past jménem alkohol: Když se domov změní v bojiště (Osobní zpověď)
Zrcadlový obraz: Otec a otčím
Často si myslíme, že když utečeme z jedné špatné situace, máme vyhráno. Moje zkušenost mě ale naučila, že alkoholismus a tyranie mají mnoho tváří a rády se vrací v jiném kabátě.
„Tátův alkoholismus se neustále stupňoval... seděl v hospodě a pak přišel domů, kde začalo ‚rodeo‘. Všichni v bytovce ho znali, byli svědky napadání, ale nikdo nic neudělal.“
První lekce byla krutá: lhostejnost okolí. Ten pocit, kdy jako dítě křičíte o pomoc a sousedi zavírají dveře, ve vás zanechá stopu na celý život. Když pak máma po rozvodu našla nového partnera, bývalého policistu, věřila jsem, že přišel zachránce, opak byl ale pravdou.
„Jelikož mi pochopitelně chyběl táta, začala jsem ho oslovovat tati. Zdálo se, že konečně nastal ten spokojený rodinný život... jenže i on uměl zdatně pít. Všechno krásné bylo najednou pryč a já si uvědomila, že to byl jen skok z bláta do louže.“
Když se oběť stává štítem
Alkohol v rodině vytváří začarovaný kruh. Viděla jsem svou mámu v pasti, jednou fyzicky napadanou tátou, podruhé psychicky drcenou a izolovanou žárlivým otčímem, i když ona sama to neviděla, nebo možná nechtěla vidět, kdo ví. Nejsmutnější momenty nebyly jen ty rány pěstmi, ale ta tichá zrada, když vás nejbližší člověk okřikuje, abyste „nedělali cirkus“, zatímco se plazíte po čtyřech pod kuchyňským oknem a snažíte se uniknou kamkoliv do bezpečí svého domova, nebo do náruče někoho, o kom si myslíte, že je vám blízký.
Zlom přišel až ve chvíli, kdy jsem v sobě našla odvahu, kterou mi alkohol v mém okolí paradoxně vybudoval, tedy moji vůli vzdoru.
„Poprvé jsem se mu postavila a řekla NE. Přistoupil ke mně a napřáhl, ale já mu roztřeseným hlasem řekla, ať uhodí, že zavolám policii. To bylo moje první vítězství nad tyranem.“
Co mě život s alkoholem a tyranií naučil? (Ponaučení pro ostatní)
Pokud procházíte něčím podobným, vězte, že vaše pocity jsou v pořádku a vaše bezpečí je prioritou číslo jedna.
Lhostejnost okolí není vaše vina: To, že sousedé nebo známí dělají, že nic neslyší, neznamená, že se nic neděje. Nebojte se být těmi, kdo „udělají scénu“ a zavolají pomoc.
Manipulace není projev lásky: Žárlivost, zakazování přátel a izolace od okolí jsou varovné signály. Skutečný partner vás v rozletu podporuje, neomezuje vás strachem.
Nejste zodpovědní za štěstí svých rodičů: Dlouho jsem si vyčítala, že jsem mámě „zkazila“ vztah s otčímem. Ale jako děti (i ty dospělé) nejste povinni snášet ponižování, aby někdo jiný nebyl sám.
Právo na bezpečí je nezcizitelné: Domov má být přístav, ne bitevní pole. Jakmile začne dominovat strach z toho, co se stane „po třetí odpoledne“, je něco špatně.
Kde hledat pomoc a podporu?
Nezůstávejte na to sami. Existují lidé a organizace, kteří vás vyslechnou bez odsuzování.
Krizová pomoc (nonstop a zdarma):
Linka první psychické pomoci (116 123): Pro kohokoliv, kdo cítí, že už situaci nezvládá.
Bílý kruh bezpečí (116 006): Pomoc obětem násilí a svědkům (i dětem, které násilí přihlížely).
Pomoc pro ženy a oběti domácího násilí:
ROSA nebo ACORUS: Organizace specializované na pomoc ženám, které čelí násilí a manipulaci. Nabízejí právní rady i bezpečné úkryty.
Aplikace Bright Sky: Diskrétní aplikace pro mobil, která pomůže vyhodnotit, zda je váš vztah bezpečný, a najít nejbližší pomoc.
Pro ty, kteří vyrostli v dysfunkční rodině:
Dospělé děti alkoholiků (DDA): Společenství lidí se stejnou zkušeností. Sdílení příběhů je prvním krokem k uzdravení vnitřních ran.
Centrum Locika: Zaměřuje se na děti, které zažívají násilí v rodině, aby jejich trauma nepokračovalo do dospělosti.
Důležité upozornění: Tento text je osobní zpovědí a sdílením životní zkušenosti. Autorka není odborným poradcem. Účelem je osvěta a podpora. Pokud jste v bezprostředním ohrožení života, volejte linku 158.