Přístav, který byl pastí: Jak jsem 12 let po rozvodu stále nebyla volná

Říká se, že rodina je přístav. Nikdo vám ale neřekne, že v tom přístavu můžete dvanáct let fungovat jako jediný remorkér, který táhne ostatní lodě, zatímco jim v podpalubí dochází palivo jen proto, že ho rozházeli za zbytečnosti. Moje „post-manželství“ nebylo o svobodě, ale o pokračujícím úvazku pro muže, který nikdy nedospěl, a matku, která mu k tomu dospívání odmítla dát příležitost.

Rozvedli jsme se v roce 2013. Chtěla jsem, aby kluci netrpěli, a tak jsem navrhla korektní fungování. V té době jsme oba procházeli insolvencí kvůli jeho dluhům z podnikání. Tedy nebyla to samozřejmě jen jeho vina, protože dluhy a problémy v rodině se týkají vždycky všech účastníků. Rozvod měl být mým vysvobozením, ale nevědomky jsem se chytila do pasti vlastní dobroty.

Servis na plný úvazek

I po rozvodu jsem zůstala tou, která „všechno zařídí“. Když bývalý manžel ukončil insolvenci a mohl si pořídit mobilní tarif, automaticky jsem pod jeho účet přidala sebe i kluky. A výsledek? Opět jsem to byla já, kdo nastavoval hesla, měl plnou moc a hlídal platby. Proč? Protože jsem věděla, že na něj není spolehnutí. Tehdy mi nedošlo, že mě tím jen udržuje „zaháčkovanou“.

Jeho matka, moje ex-tchýně, ho v jeho neschopnosti jen utvrzovala. Neustále ho finančně dotovala a nakupovala mu, i když sám vydělává kolem 40 000 korun měsíčně. On si na ten komfort zvykl. Stejně jako si celá rodina zvykla na to, že já jsem ta, která o víkendech vozí děti sem a tam, která se doprošuje příspěvku na školní pomůcky a která omlouvá jeho nezodpovědnost, i když děti přebíral „posilněný“ alkoholem.

„Ty jsi přece ta hodná“

Vrcholem všeho byla péče o ex-tchána. Když vážně onemocněl, byla jsem to já, kdo ho vozil po lékařích. Její vlastní syn na ně „nemá čas“. Ex-tchýně mi tvrdila, že se na něj nemůže spolehnout. Místo aby po svém pětapadesátiletém synovi vyžadovala zodpovědnost, raději využila mě. Byla jsem pro ně ideální „blbec“, který vždycky přiskočí, když si písknou.

Před pár dny pohár přetekl. Řešila jsem vlastní problémy s autem a technickou kontrolou. Když mi ex-tchýně psala, že se nudí a mám se stavit, odpověděla jsem, že nemám čas. Její strohé „CHÁPU“ bez špetky zájmu o mou situaci, mi konečně otevřelo oči. Celých dvanáct let jim nešlo o mě jako o člověka. Byla jsem jen užitečný nástroj, který mohli využít. 

Konečně volná

Když jsem se po dvanácti letech konečně ozvala a řekla pravdu do očí, stala jsem se tou nejhorší. Prý jsem „ukázala svou pravou tvář“. A mají pravdu, konečně jsem ji ukázala, jaká doopravdy je. Tvář ženy, která už není hloupá. Ženy, která si uvědomila, že bývalý manžel a jeho matka pro ni nebyli oporou, ale závažím, které ji táhlo ke dnu. Konečně jsem si dovolila být sama sebou a upozornit i na sebe a ne jen na ostatní.

Ex-tchýně se strachuje, co s jejím synem bude, až tu ona nebude. Moje odpověď? Teď už je mi to jedno. Je to dospělý muž. Já nebudu ta, která ho zachraňuje, drží za ruku a stará se. Bude muset on sám. 

Poučení? Dobré srdce je dar, ale v rukou sobců se stává vaší největší slabinou. Nastavit hranice neznamená být zlá. Znamená to mít se ráda natolik, abyste se nenechala pohřbít pod cizí neschopností. Dnes už vím, jakou mám hodnotu a ta rozhodně nespočívá v tom, že budu dělat služku lidem, kteří o mě nestojí jako o člověka.

Odborný pohled: Past zvaná funkční spoluzávislost

Příběhy, jako je tento, často popisují stav, kterému psychologie říká spoluzávislost na dysfunkčních vzorcích. I když manželství skončilo, role zůstaly rozdané. V takovém vztahu jeden člověk přebírá veškerou zodpovědnost (Hyper-zodpovědný), zatímco druhý zůstává v roli dítěte, kterému je vše tolerováno.

Pokud se v podobné situaci nacházíte a cítíte, že vás „rodinné“ vazby pohlcují, vězte, že vystoupit z tohoto kolotoče po mnoha letech je nesmírně psychicky náročné. Často se dostavují pocity viny, které v nás okolí záměrně vyvolává, aby si udrželo svůj servis.

Kde hledat pomoc, když na to sami nestačíte?

• Terapeutická pomoc: Individuální terapie je nejlepším místem, kde se naučíte nastavovat hranice a zbavíte se falešného pocitu viny za „nevděk“ vůči rodině.

• Krizová centra: Pokud je na vás tlak okolí neúnosný a zažíváte psychické vydírání, krizová centra nabízejí okamžitou možnost promluvit si s odborníkem.

• Bílý kruh bezpečí / Linky pro ženy v tísni: I když nejde o fyzické násilí, psychický nátlak a finanční využívání jsou formou manipulace, se kterou vám zde mohou pomoci.

• Knihy a zdroje o narcismu a hranicích: Studium témat jako „hranice v mezilidských vztazích“ nebo „toxické rodinné vzorce“ vám pomůže pochopit, že problém není ve vaší povaze, ale v nastavení systému, ve kterém jste žili.

Pamatujte, že nejste zodpovědní za štěstí dospělých lidí, kteří odmítají vyrůst. Vaší jedinou povinností je chránit vlastní duševní zdraví a integritu.