Z ticha ke svobodě (Lenka)

Tento příběh je inspirován skutečnými událostmi. Jména, místa i některé okolnosti byly změněny na žádost ženy, které příběh patří …….

Svého bývalého přítele, potkala Lenka (říkejme jí tak) ve firmě, kde oba pracovali. Líbil se jí, protože byl vysoký, se štíhlou postavou, měl zelenomodré oči a milý úsměv. Učaroval jí na první pohled. Navíc byl z města, kde oba bydleli a tak nebyl problém, o něm zjistit pár informací. Podle ostatních byl fajn, milý, hodný, měl rád děti a příšernou bývalou ženu, se kterou měl problémy, proto se s ní rozvedl. Jenže jak už to bývá, někdy člověk nasadí růžové brýle a svět se mu hned zdá lepší a to samé udělala i ona a nedbala slov pár lidí, kteří jí před ním varovali. Nevěřila jim a říkala si, že se přece nemůže pořád v mužích plést a mít neustále smůlu v lásce.

Chtěla konečně člověka, který by jí byl oporou a kamarádem pro její dvě děti. Postupně slýchala různé zvěsti, jako že v minulosti hrál automaty, pil, zatím co jeho bývalá žena byla doma, starala se o děti a chodila do práce. Lenka na to samozřejmě nedbala a házela to za hlavu. Nevěřila, údajně, závistivým lidem, protože její milý ji utvrzoval o opaku. On prý byl ten, který se o všechno staral, postavil dům, staral se o děti, dřel v práci a chodil na melouchy. Automaty prý viděl jen v televizi a hospoda je mu cizí. Bezmezně mu věřila a pustila ho i k sobě domů.

„Dnes už Lenka ví, že ty varovné signály tam byly od začátku. Jenže manipulátoři mají jednu neuvěřitelnou schopnost: dokážou ve vás vyvolat pocit, že vy jste ta jediná, kdo jim rozumí, a že celý svět se proti nim spikl. Když jí vyprávěl o své 'příšerné' bývalé ženě, cítila k němu lítost a chtěla mu být tou nejlepší partnerkou, aby mu vynahradila všechno to domnělé příkoří.“

Začátky jsou vždycky krásné a tak se stalo i tady. Bylo to vážně fajn. Každý měl svůj byt, ale když se chtěli vidět, navštěvovali se, nebo jeden u druhého přespali. Začali jezdit společně s jejich dětmi do bazénu, chodit v létě na houby, koupat se do rybníků a chodit na procházky. Nějaké náznaky sobeckosti už Lenka zaznamenala, ale nevěnovala tomu pozornost. Měla své děti moc ráda a oni zase měli rádi, když je maminka hladila po zádech, zbožňovali to. Ona pokračovala v tom, co se jejím dětem líbilo. Každý večer sedla k posteli jednoho, šimrala ho po zádech a počítala třeba do dvaceti a pak i k druhému, kde to opakovala, aby se děti nehádaly.

Od svého přítele pořád slýchávala, aby je nerozmazlovala a nedělala z nich holčičky. Postupně to Lenku i děti začalo mrzet, protože on ji chtěl jen pro sebe a její děti mu byly přítěží. Začalo jí docházet, o čem ta hrstka lidí mluvila, jen se bála zůstat sama a tak to všechno trpěla. Vůbec si neuvědomila, že je v tu chvíli stejná, jako byla její máma k ní, také dávala přednost chlapovi před vlastními dětmi. Tak to šlo zhruba dva roky, kdy se hádky stupňovaly a Lenka začala ztrácet trpělivost. Došlo to tak daleko, že se s ním rozešla. Plakala, ale na druhou stranu byla ráda, že to skončilo a že má klid.

Jenže co osud nechtěl, on začal hrát automaty a kvůli své vášni se dostal do tak velkých dluhů, že musel prodat byt, který si koupil tenkrát po rozvodu. V té době napsal Lence srdceryvný dopis, kde se omlouval a vysvětloval co se stalo a proč se choval tak, jak se choval. Ona se při čtení dopisu rozplakala a hned zvedla telefon. Nabídla mu, že může jít k ní, protože doufala, že když budou bydlet spolu, bude to ideální. Jenže co s jeho nábytkem? A tak se stalo, že ona ten svůj odvezla do sběrného dvora a on se nastěhoval i se svým stolem, židlemi, postelí, skříní, s televizí a samozřejmě osobními věcmi. Byl to totiž dost slušný manipulátor a tak ji dokonale popletl hlavu.

Vzápětí, hned co dala svému příteli trvalé bydliště, nastalo peklo. Bylo to hodně tvrdé probuzení. Začal rozkazovat, ona i děti museli dělat všechno, co řekl, odháněl jí od dětí a museli ho na slovo poslouchat. Nejprve se hádali, aby to děti neviděly a neslyšely, ale nešlo to donekonečna. Pak už byly svědky hádek i ony a dost těžce to nesly. Jednou seděla s dětmi u večeře a smáli jsme se, když vtom práskl dveřmi a v místnosti okamžitě zamrzl vzduch. Stačil jeden jeho pohled a děti sklonily hlavy k talíři. Ona nevěděla, jak z toho ven, protože kvůli trvalému bydlišti ho nemohla vyhodit. Její zoufalství pociťovaly i děti. Došlo to tak daleko, že když odešel do práce a ony se vzbudili, hned se ptali, zda se vrátí a ona jim vždy odpověděla, že ano, protože musí. Děti prosily a plakaly, ať už se nevrací, ať mu maminka neotevírá. Nešlo to, ale jak z toho ven?

Jelikož měla nájemní byt, napadlo jí, že zkusí jít za správcem a požádá ho o pomoc. Popsala mu svojí situaci a přes to, že byl o byty v jejich městě veliký zájem a seznam čítal asi čtrnáct lidí kteří na něj zrovna čekali, přislíbil, že hned jak se zrekonstruuje první byt, dostane ho on, tím pádem všechny ostatní zájemce přeskočí. Bylo to do něj velkorysé, protože to byl jediný člověk, který jí a jejím dětem mohl v tu chvíli pomoci. Lenka šla domů a nezbylo jí nic jiného, než čekat, až se někde nějaký byt uvolní.

Zhruba do čtrnácti dnů se ozval telefon a on si šel pro klíče od nového bytu, kam se měl hned nastěhovat. Naštěstí nepojal žádné podezření, takže ani netušil, že on byl právě na konci toho pořadníku. Byt dostal nově předělaný, s upravenými a připravenými podlahami, pro koberec nebo lino. Začal si tam všechno zařizovat a oni se už těšili, až od nich odejde. Jenže utekl měsíc a pořád se nechtěl odhlásit. Teď už skutečně zoufalá Lenka, zavolala opět správci a řekla, že pořád nechce odejít, a to i přesto, že už má v bytě vše udělané a zařízené co potřeboval. Konečně zazvonil telefon a její, dosud přítel, ho zvedl, chvíli mluvil, někomu něco odsouhlasil a se zlověstným výrazem položil. Byl to ten telefonát, na který ona tak spásně čekala, od správce. Ještě ten den si zabalil své osobní věci a odešel do nového bytu. Byl konec.

No jo, ale prázdný byt, Lenka neměla na čem spát a na čem jíst, protože on si přece všechen svůj nábytek odvezl. Včetně lednice, postele, skříní a všeho ostatního. Zbyl jen dětský pokojíček, který byl jejich a pračka, která ani nahradit nešla, protože byla rozměrově do jejího bytu. Postupně začala všechno zase dokupovat a shánět. Kam si dát své oblečení, kde spát a v kuchyni mít na čem sedět a kde jíst. Všechno tohle bylo nic, proti tomu, co prožívali celý rok a konečně to skončilo. Všichni měli konečně klid, jen Lenka ještě pak dlouho slýchávala, jaká je mrcha a že mu zničila život. A proč?

Nikdo totiž netušil, jak se chová doma, nikdo jim za dveře neviděl, nikdo s nimi nebydlel. Když to Lenka někomu řekla, co se doopravdy dělo, nikdo jí nevěřil. Vždyť on měl přece pověst toho hodného a ona byla ta zlá. Tak to šlo několik týdnů, pak měsíců a ona jen čekala, až to všechno utichne a lidé si najdou jinou situaci, někoho jiného, koho budou moct řešit a na ní zapomenout. Po necelém roce pomluv, výčitek a povrchních pohledů to konečně utichlo.

Lenka dnes spí na nové posteli v bytě, který zeje prázdnotou, ale poprvé po letech se v něm cítí bezpečně. Tento příběh není jen o jednom špatném rozhodnutí, ale o tom, jak snadné je ztratit sebe sama ve snaze nebýt sama. Pokud cítíte, že ve vašem vztahu mizí svoboda a přichází strach, nečekejte na zázrak. Zázrakem jste vy a vaše rozhodnutí odejít.

Proto moje rada zní, nenechte se omezovat, máte svoji cenu a svoji hrdost. Vždyť přece vztah by měl být o porozumění, soudržnosti, důvěře, podpoře a vzájemné toleranci. Ne chtít někoho ovládat a vnucovat mu svoje myšlení, natož někoho předělat ku obrazu svému. Člověk je svobodný a pokud se kvůli někomu změní, tak proto, že chce a ne že ho k tomu někdo donutí.

Varovné signály (Red Flags), které nesmíte přehlédnout

Zkušenost Lenky ukazuje, že manipulace začíná nenápadně. Tady jsou body, které by vám měly rozsvítit červenou kontrolku:

• Všichni ex-partneři byli „šílení“: Pokud o sobě muž tvrdí, že je oběť a všechny jeho bývalé ženy mu jen ubližovaly, buďte ve střehu. Většinou je to on, kdo je společným jmenovatelem všech problémů.

• Rychlé stěhování a závazky: Manipulátoři spěchají na společné bydlení nebo trvalé pobyty. Chtějí si vás „pojistit“, než si všimnete jejich pravé tváře.

• Izolace od nejbližších: Útoky na způsob výchovy dětí a snaha omezit čas, který s nimi trávíte, je způsob, jak vás oslabit a udělat na něm závislou.

• Maska pro veřejnost: To, že mu lidé venku věří, jak je „hodný“, je jeho největší zbraň. Doma se ale mění v tyrana. Pamatujte, že to, co se děje za zavřenými dveřmi, je pravda, i když vám okolí nevěří.

Kam se obrátit, když potřebujete odejít?

Odejít od manipulátora je nebezpečné a psychicky vyčerpávající, zvlášť když vás drží přes finance nebo trvalé bydliště. Existují místa, kde vám pomohou vymyslet bezpečný plán.

Odborná pomoc při domácím násilí a manipulaci:

• Bílý kruh bezpečí: Pomoc obětem kriminality a domácího násilí. Poradí vám i s právními aspekty (vystěhování, trvalý pobyt). Nonstop linka: 116 006. Web: www.bkb.cz.

• Rosa – centrum pro ženy: Specializovaná pomoc pro ženy oběti domácího násilí. Nabízejí psychologickou pomoc i utajené azylové bydlení. Web: www.rosacentrum.cz.

• Bezplatná právní poradna: Pokud řešíte problémy s trvalým bydlištěm nebo nájemní smlouvou, zkuste se poradit zde: www.bezplatnapravniporadna.cz.

Důležité upozornění: Tento příběh je inspirován skutečnými událostmi, jména a detaily byly pozměněny pro ochranu soukromí. Autorka textu není právník ani psychoterapeut. Popisované situace (jako je řešení trvalého pobytu nebo nájemních vztahů) vycházejí ze specifických okolností a dobré vůle zúčastněných stran a nemusí být aplikovatelné v každém případě. Pokud se nacházíte v ohrožujícím vztahu, důrazně doporučujeme kontaktovat odborné organizace, které vám pomohou připravit bezpečný odchod. Autorka nenese odpovědnost za rozhodnutí učiněná na základě tohoto textu.