Mezi nebem a zemí: Když se realismus potká s láskou z onoho světa
Ale zároveň jsem spirituální pragmatik. Věřím na věci mezi nebem a zemí, protože jsem je zažila na vlastní kůži. A hned vám vysvětlím, proč to není bláznovství, ale prostá realita.
Babička: Moje milovaná ochranitelka
Moje babička byla famózní žena. Jako jedna z mála holek v rodině plné chlapů jsem si užívala její nekonečnou lásku. Dodnes vidím ten detail: hřiště pod jejími okny, babička vykloněná ven, volá na mě a já si běžím pro bonbon nebo sušenku. Byla to moje ochranitelka.
Když v roce 1999 zemřela, bolelo to, ale nikdy jsem na ni nezapomněla. Pořád byla se mnou. A pak přišel okamžik, kdy se rozhodla mi to dokázat.
Strach, naděje a genetika
V mých dvaceti letech, kdy jsem čekala prvního syna, byla radost vyvážena obavami. Kvůli kombinaci krevních skupin (já A+, manžel A-) hrozily genetické komplikace. Chodila jsem na testy a doufala, že můj Mareček bude v pořádku.
V prosinci, kolem mých narozenin, jsem se jako každou noc uložila do polosedu s polštáři pod zády – Marča mi dával v břiše pořádně zabrat. Usínala jsem v klidu, když vtom se stalo něco neuvěřitelného.
Setkání, které změnilo vše
Najednou jsem ucítila tu známou, babičkovskou vůni. Na kraji postele seděla ona. Moje babička. Vzala mou ruku do své, hladila mě a klidným hlasem řekla: „Neboj se, narodí se ti krásný a zdravý chlapeček. Pak za tebou zase přijdu.“
Ještě chvíli jsme tam tak seděly a pak zmizela. Zůstala jsem sedět na posteli, třásla se a brečela štěstím i šokem. Věděla jsem své, babička mě přišla uklidnit, ostatně jak to dělala, když žila. Od té doby se už neukázala. Nevím jestli pro to, že se zlobila, že jsem to vyprávěla každému na potkání, nebo to bylo z jiného důvodu? Ale pak jsem se to dozvěděla ...
Varování od kartářky: Štěstí v neštěstí?
Pár let poté jsem navštívila paní Růžičkovou, vyhlášenou kartářku z Kozolup. Když jsem jí tohle setkání líčila, její výraz se náhle změnil v naprosté vážné soustředění.
„Je dobře, že už nepřišla,“ řekla mi tehdy. „Když mrtvý slíbí, že si pro vás zase přijde, bývá to špatné znamení. Prý jsem se tehdy vyhnula něčemu hroznému.“
Polil mě studený pot. To, co jsem brala jako čisté pohlazení, mělo možná i jiný, hlubší význam, kterému my živí úplně nerozumíme.
Závěr: Co si z toho vzít?
Můžete být realisté, můžete stát nohama pevně na zemi, a přesto vědět, že existují síly, které nás chrání. Moje zkušenost mě naučila, že víra v duchovno se s rozumem nevylučuje – naopak, doplňuje ho. Babička splnila svůj slib: Mareček se narodil zdravý. A já věřím, že tam někde stále bdí, i když už mě za ruku nedrží.