Slušnost není přežitek: Proč se z úcty stal luxus, který si nemůžeme dovolit ztratit?

Slušnost a úcta. Dvě slova, která by měla být pevným základem naší společnosti. Jenže realita je často jiná. Jako by se tyhle hodnoty nenávratně vytrácely z našeho povědomí a zůstávalo po nich jen prázdné místo vyplněné sobectvím. Lidé dnes často myslí jen na sebe a na ostatní se neohlížejí.

Bezohlednost a neúcta se staly všedním chlebem. Ale já se ptám proč? Copak je od dob našich babiček hodnota člověka nebo lidského života menší?

Kde se stala chyba? Proč máme pocit, že si druhý člověk nezaslouží respekt? Mnohdy místo uznání sklízíme jen pohrdání, a to i ve chvílích, kdy se upřímně snažíme pomoct, vyhovět a udělat ten náš společný svět o kousek lepším místem.

Často si říkám, proč dobří lidé doplácejí na zlobu a hnusotu ostatních. Proč lidé, kteří mají srdce na dlani, trpí jen proto, že se jim nedostává pochopení? Proč se slušné jednání v dnešní době bere jako zbytečný přepych, nebo dokonce slabost?

Bohatství se neměří penězi. To samé platí o skromnosti a pokoře. Proč tyhle základní kameny charakteru tolik lidí přehlíží? Jsme snad méněcenní, protože nemáme na kontě miliony? Má snad člověk bez luxusního majetku menší hodnotu?

Naše společnost je zvláštně rozdělená. Zdá se, že nás nedokážou stmelit ani války, ani společenské sváry. Naopak, pohostinnost a pomoc jsou mnohdy zneužívány těmi, kteří v druhých vidí jen příležitost, ne lidskou bytost.

Nazí jsme přišli, nazí odejdeme. Pojďme se nad tím na chvíli zastavit a zkusme s tím něco udělat. Vždyť každý člověk má svou cenu, ať už bydlí v luxusní vile, nebo v obyčejné bytovce. Lidská hodnota se nepíše do katastru nemovitostí, ale do srdcí lidí kolem nás.

Narodili jsme se holí a stejně tak z tohoto světa i odejdeme. K čemu nám budou miliony a nahromaděné bohatství ve chvíli, kdy budeme rekapitulovat svůj život? Na konci cesty nebudeme litovat toho, že jsme neměli víc peněz, ale toho, jak jsme se chovali k ostatním a k sobě samým.

Slušnost není slabost. Je to naše největší síla.

Dovětek autorky:

„Nikdo z nás není dokonalý. Každý občas uděláme chybu, ujedou nám nervy nebo zapomeneme na úsměv. Ale věřím, že čím upřímnější k sobě budeme a čím méně budeme lhát sobě i ostatním, tím příjemnější místo k životu si vytvoříme. Svět se nezmění přes noc, ale začíná to u každého z nás, malým gestem nebo pravdivým slovem.“