Neviditelná generace v logistice: Když zkušenosti nestačí a zdravý rozum prohrává
Zájem o práci a nabídky jsou v dnešní době na denním pořádku. Portály jsou jich plné a zdá se, že si člověk nemůže ani vybrat. Ale jaká je realita z druhé strany? Moje zkušenost je bohužel úplně jiná.
V logistice pracuji už zhruba sedm let. Mám za sebou zkušenosti , ovládám retrak i vysokozdvižný vozík , dělám administrativu a pracuji se systémy, které jsou pro logistiku potřebné. Občas zastupuji i mistra a přesto jsem za poslední dva a půl roku po odeslání nespočtu životopisů slyšela v drtivé většině jen: „Našli jsme někoho jiného.“
Člověk si pak logicky klade otázku: Proč? Kde jinde najdou ženu, která se nebojí techniky, administrativy i zodpovědnosti zároveň?
Začala jsem mít podezření na diskriminaci. V logistice se stále často věří přežitku, že muži jsou pro tuto práci lepší, protože jsou „silnější“. Potvrdila mi to i jedna personalistka na jediném pohovoru, kam mě pozvali. Ale co zdravý rozum? Co logické uvažování a schopnost udržet v chaosu skladu řád? To snad svaly nenahradí. Navíc v době, kdy se trh mění a nejistota klepe na dveře každému z nás, je takový přístup firem k odborníkům s praxí až trestuhodný.
Jako realista se snažím věřit, že všechno má své vyšší opodstatnění a že mě tato marnost má něčemu naučit. Možná mě to má připravit na něco většího, než je jen další „místo u píchaček“. Ale i tak je ta frustrace obrovská. Obzvlášť teď, když moji současnou firmu kupuje nový majitel a my všichni jen čekáme, koho si v květnu nechají a kdo zůstane od července bez práce.
Ta nejistota je ubíjející. Nejsem člověk, co by jen nečinně seděl a čekal, co s ním bude. Proto to zkouším znovu a znovu. Odesílám životopisy dál, ne s prosíkem, ale s vědomím své ceny. Věřím, že někde existuje firma, kde ocení moji pečlivost, spolehlivost a chuť se učit novým věcem.
Jak to dopadne? To se uvidí. Ale jedno vím jistě, už nebudu neviditelná a nepřestanu hledat místo, které si mé zkušenosti skutečně zaslouží a kde si budou získaných zkušeností vážit.
